Vojtěch (zvaný též Lofi Tuna Vojtyla) a Mates (zvaný též Olaf Jarmil Matesson) jsou nerozlučnými přáteli již od první třídy základní školy. Za ta léta společně prožili mnohá dobrodružství v kraji zvaném Středozem a mnohdy i za jeho hranicemi. V malebné krajině na úpatí Brd také poprvé přičichli k vůni namodralého dýmu z dvoutaktního spalovacího motoru zvaného lidově Kozí dech. Zanedlouho se připojili ke skupině podobně postižených jedinců a stali se zakládajícími členy tak trochu jiného gangu. Gangu s honosným názvem „Krotitelé dechů“. Tento gang postupně nabýval na významu a svým věhlasem brzy dýchnul až za hranice Dobříšska i celé Sředozemě.
Kolem Krotitelů dechů se začala formovat i kulturní frakce stavějící na odkazu dobříšského velikána Járy Cimrmana. Umělecký spolek začal vystupovat pod názvem „Z Brda“, ale po odehrání několika představení z původní tvorby se u obecenstva ujal název „Zbrdi“. Členská základna Krotitelů dechů a Zbrdů má takřka stoprocentní průnik a dnes už je od sebe není vlastně možné rozeznat a vlastně se jedná o jednu velkou skupinu Krotitelů Zbrdů, co jsou spolu do posledního Dechu.
Ti dva z úvodu příběhu dosáhli významného životního jubilea a jejich zbrdské kamarády nenapadlo nic lepšího, než že by si ti dva kamarádi mohli společně vyrobit lavičku, u toho si nacpat břicha a zároveň přispět na dobrou věc.
Lavička nese velkolepý název, kterým začíná každé divadelní představení Spolku: ZBRDI SOBĚ!
A umístění? Přesně na půli cesty mezi rodné vísky obou kamarádů, mezi Dobříš a Voznici.
