Osmá lavička v pořadí. Osm, to je jen 90 stupňů k nekonečnu. A tak se Lada a Standa rozhodli, že tahle lavička bude Vesmírná. Kdyby byli patetičtí, řekli by, že vesmírná je totiž jejich láska. Pravda je, že jejich vesmíry se jednoho dne srazily. Došlo k velkému třesku.
Lada a Standa se znali pracovně, tzv. po e-mailu. Ona mu jednoho dne na konec virtuálního dopisu napsala, že by se mohli potkat. On nad tím mávl jasně-to-se-jen-tak-říká rukou. Jenže Lada se jednou opravdu zjevila v jeho vinném baru. Ahoj, tak to jsem já.
Na lavičce před barem si spolu dali skleničku, asi spíš dvě, a rozutekli se zpátky do svých světů. Občas si napsali, jak toho v práci mají moc, až jednou ze svých kanceláří utekli na večeři. Brzy se viděli znovu, na kafe. Pak na víno. Na kafe. Na víno. On jí vyprávěl o vinařích, ona jemu o vesmíru a dinosaurech, které zbožňuje. Jednoho (plyšového) jí přinesl. Překvapil tím nejenom ji, ale i sám sebe.
Pak odletěla na Vánoce pryč, aby mohla být oblopena oceánem a samotou. Smělé plány. Jenže ty plány zkřížily stovky zpráv, které si poslali. Sdíleli mikrookamžiky, psali si o teleportaci. Na Štědrý den otevřela jeho „Tady máš vánoční dárek” zprávu, soubor s názvem „Pusť si mě”. Přes oceán poslouchala, jak jí čte jeho nejmilejší knihu: Stopařova průvodce po galaxii. Bušilo jí srdce, jen o trochu méně, než když přišla další zpráva… Můžu tě čekat na letišti?
Let měl zpoždění, ztrácela čas v letištním knihkupectví. Bloumala uličkami a když zvedla oči k polici s knihami, první z nich byla Adamsova vesmírná bible. Úsměv.
V Praze čekal na příletech, místo kytky a cedule se jménem držel v ruce termosku s filtrovaných kafem a tašku s párky. Kafe a párky má ona totiž nejradši.
Třesk. Už se nerozdělili. Láska. A snad nerozdělí.
Až vesmírnou lavičku potkáte v Brdech, dejte si na ní párky ke svačině. A pusu pod hvězdami.
Lada & Standa
Vesmírnou lavičku najdete na nejvyšším bodu Brd, aby to měla ke hvězdám co nejblíže – na Toku
